Dočkali jsme se. Odbila sedmá hodina a „náš“ rychlík vyjel ze stanice M. L. do Chebu. Cesta vlakem je pro děti vždy ojedinělým zážitkem. Tak si ji tedy užívaly. Zvláště jeden žáček, který jel vlakem poprvé. Příběh naší exkurze pokračoval vyhledáváním nik na domech v okolí náměstí Jiřího z Poděbrad podle mapy. Každé dítě se podle instrukcí zorientovalo na mapě a bedlivě vyhlíželo, kde se objeví další nika. Našli jsme je všechny a družstva tak získala zasloužený počet bodů.
Odměna za snahu čekala ale všechny děti v podobě návštěvy KRAJINKY v povodí řeky Ohře. Svačinka na jejím břehu a následné vyzkoušení vodních prvků i běžných dětských atrakcí, potěšilo všechny.
Následoval pěší přesun ke schodům a výstup ke kostelu sv. Mikuláše. Opravdu krásný exteriér pro památeční foto!
Největším překvapením bylo pro děti muzeum. V zákrytu za Špalíčkem se ho nenadály.
Výstava hraček, která byla přímo ke Dnům evropského dědictví, rozzářila všechny oči. Děti přecházely od exponátu k exponátu a nadšeně se upozorňovaly na detaily.
Obdivné výrazy a výroky padaly během celé prohlídky. Děti byly uchváceny vším možným. A proč by ne? Vždyť exponát za exponátem je téměř unikát. A což teprve ložnice Albrechta z Valdštejna se zakrváceným nočním úborem!!! To byla opravdová vražda? Nemohly uvěřit.
Upřímný smutek a dojetí si děti prožily při vyprávění o koníkovi Albrechta, který padl v r. 1632 a Albrecht ho nechal na jeho počest a památku vycpat…
Shrnutí všech informací si děti vyslechly v malém salónku u TV obrazovky, kde nám velmi milí zaměstnanci muzea pustili video.
A ještě pár suvenýrů! Zvítězí halapartna?, dýka?, katovský meč? nebo slůně? jako přívěsek na krk? To byla nejtěžší rozhodnutí před cestou na nádraží. Když jsme vyšli z muzea, uvítalo nás modré nebe, sluníčko a ozářené náměstí. Zbývá najít poslední niky, prohlédnout si kupecké domy a radniční věž, pak ještě sledovat letopočty na železných deskách v chodníku na pěší zóně a už nás vítá nádražní budova s hodinami a barevnou skleněnou vitráží. Rychlík odjel bez zpoždění a tak se děti na minutu přesně sešly se svými blízkými.
Ale prý by byly raději ještě na výletě. / Jen my víme, že to byla exkurze. / Tak zase příště… A že se děti naučily orientovat se podle mapy, že se seznámily s historickými památkami okresního města a také s jeho historií si skoro ani neuvědomily. A o to přeci jde. Pan Komenský by měl radost.